Důvodem nebývá jen skutečnost, že jde o dočasnou nebo sezonní práci, ale i obava zaměstnavatele, že v případě potřeby se zaměstnance jen velmi těžko zbaví. Takový postup je v rozporu se zákoníkem práce.
Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat nejvýše na dva roky ode dne vzniku pracovního poměru. Nejdéle po tuto dobu také může být opakovaně sjednáván nebo prodlužován. Omezení dvěma roky platí i v případě, že mezi jednotlivými pracovními poměry je přestávka, ne delší než šest měsíců. Toto omezení se nevztahuje na několik situací vyjmenovaných zákoníkem práce.
Zaměstnavatel může se zaměstnancem uzavřít pracovní poměr na dobu určitou delší než dva roky v případě, že mu to umožňuje jiný právní předpis. Třeba u důchodců je možné řetězit pracovní poměry na dobu určitou, protože v případě trvalého pracovního poměru nebo pracovního poměru delšího než jeden rok by ztratili nárok na výplatu starobního důchodu.
Pokud zaměstnavatel potřebuje získat náhradu za člověka, který dočasně nepracuje (typicky rodič na rodičovské dovolené), může se zaměstnancem, kterého přijímá jako náhradu, uzavřít pracovní poměr i na dobu delší než dva roky. Zaměstnavatele mohou k uzavření pracovního poměru na dobu určitou delší než dva roky často vést také provozní důvody nebo povaha práce, kterou má zaměstnanec vykonávat. Provozními důvody může být i to, že je firma závislá na sezonní poptávce po jejích službách či zboží. Zvláštní povahou práce je třeba odůvodněno sjednání pracovního poměru na dobu určitou se stavebním inženýrem, který bude vykonávat stavební dozor po dobu výstavby objektu.
Pokud zaměstnavatel sjedná s někým protiprávně (na dobu delší než dva roky) pracovní poměr na dobu určitou, může mu zaměstnanec oznámit, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. V takovém případě pracovní poměr neskončí, ale bude uzavřen na dobu neurčitou.
 |
